Dědečka Josefa Čermáka jsem nepoznala. Zemřel moc brzo, kolem čtyřiceti nebo padesáti let věku. Tatínek říkával, že měl záduchu. Jestli to bylo astma nebo začínající tubera, to nevím. Ještě o něm vím, že byl hrdým Čechem, dokonce snad měl zakládat českou školu. Své syny učil nebát se Němců. Tatínek mi vyprávěl, aby se jim ubránili, že měli v kapse silný provaz a na něm těžké matice a šrouby. Tím točili kolem sebe a k sobě je vůbec nepustili. Asi to nebyla žádná legrace žít v tehdejších Sudetech.
Dědeček pracoval celý život u sedláků jako zemědělský nádeník. Babička Josefa Čermáková, rozená Škutchanová, chodila celý život i v zimě bosa. Byla to velmi prostá žena. Měla dvě dcery a čtyři syny. Dřela u sedláků a od práce měla tak zkroucené prsty, jaké jsem nikdy potom už u nikoho neviděla. Nikdy nás nepohladila, nepochválila, nepovídala si s námi (měla jsem dost sestřenic). Asi už na nic neměla sílu. Odešla brzo po válce.
Já jsem se narodila v Čeradicích, ale jestli to bylo v domku babičky, nebo naši bydleli jinde, to nevím. Taky si nyní uvědomuji, že nevím, jak babička k domku přišla. děda byl mrtev, možná, že to bylo z peněz jejich dětí.
Moje maminka měla vždycky od tatínkových sester trochu odstup. Byla moc hezká, nosila věci z Paříže, které dostávala od svých sester, a tak tam panovala jistá nevraživost. Moc se o tetách doma nemluvilo. Navštěvovala jsem Čeradice prakticky jen s otcem. Moc zážitků s babičkou nemám. Měla kozu, šla jsem s ní ji podojit a babička mě potom nutila pít to teplé kozí mléko. Hrozný zážitek! Ještě dnes se otřesu! Snad proto jsem moje děti, vnučky a vnuky do ničeho nenutila. Ještě dnes se bojím koupit si kozí sýr, i když jsem velmi zvědavá jak chutná.
Žádné komentáře:
Okomentovat