U nás se nejezdilo ani na výlety, ani na dovolenou. Asi nebyly peníze. O prázdninách jsem chodila pomáhat na zahradu a hlavně jsem si četla. Nepamatuji se, že by mi něco scházelo.
Teprve když jsem si namluvila vašeho dědu a posléze si ho vzala, zjistila jsem, že jsou lidé, kteří žijí poněkud jinak než moje rodina. Matka Dvořáků si po smrti manžela (zemřel v roce 1954 v pouhých 51 letech) vzala k sobě dvanáctiletého Jindru Šlahounka, syna své sestry Libky. Teta Libka ji za to platila. Babička Jarmila peníze střádala a posléze zakoupila chatu na Rozvědčíku, vedle druhé sestry Vlasty. Prázdniny pak trávila s naším malým Aleškem tam. Než jsme našetřili s dědou na auto, jezdili jsme vlakem do Rakovníka, tam byl přistaven taxík, a tem babičku se všemi kufry a balíky dovezl na Rozvědu. My jsme pak týden co týden jezdili vlakem do Křivoklátu a odtud došli pěšky na chatu. Trvalo to nějakou dobu, než jsem si zvykla. Ale pak jsem se tu krásu kolem Berounky naučila vnímat a hlavně jsem se těšila na koupání.
Váš neposedný dědeček, jakmile se trochu rozkoukal, začal plánovat výlety do okolí, nejprve blízkého, a posléze i dalekého. Křivoklátsko jsme milovali a nedali na něj dopustit. Hlavně také proto, že jsme tam našli plno kamarádů, s kterými jsme si náramně rozuměli, smáli se a dobře bavili. Byla to přátelství ne na měsíce, ale na roky. Nejkrásnější na tom bylo, že všechny naše děti, které postupně dorůstaly, se staly našimi kamarády a úplně přirozeně vpluly do dospělosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat